Slovníček pojmů "soft-skills"

Co jsou to "soft-skills"?

Požadavky trhu práce a tím i nároky zaměstnavatelů zaznamenaly v průběhu minulých let výrazné změny. Dříve kladli personalisté důraz téměř výhradně na odborné znalosti uchazečů, dnes je stále více zajímá individuální osobnost jednotlivých kandidátů.

Pojem "osobnost" zahrnuje ony vlastnosti, které nelze pojmout do odborné kvalifikace. Nejen v anglosaském světě jsou označovány jako "soft-skills", tento termín se většinou nepřekládá ani do češtiny. Jako soft-skills jsou označovány vlastnosti, jejichž důležitost se liší podle konkrétních požadavků podniku. Spektrum soft-skills sahá od empatie či znalosti lidí přes komunikativnost či sebekritičnost až po schopnost prosadit se, vést tým anebo schopnost nadchnout ostatní pro společný cíl.

Co zní v teorii jako samozřejmost, je pro mnohé absolventy tou největší a nejtěžší zkouškou na cestě k profesnímu úspěchu. Další důvod k tomu, abyste se snažili rozvíjet soft skills co nejdříve, tedy už během studia.

Obsažené pojmy

Analytické myšlení

Najdete-li v inzerátu požadavek analytického myšlení, jedná se zpravidla v nejširším slova smyslu o schopnost rozpoznat a řešit problémy. Tento proces se skládá ze tří kroků. Nejprve musí být provedena analýza (pochopení problému), následuje prozkoumání jednotlivých aspektů problémové situace, které pak vede k řešení daného problému. Schopnost nalézt v množství nedůležitých informací ty relevantní a zhodnotit i bez přezkoumání jejich spolehlivost a platnost může být pro budoucí úspěch podniku rozhodující.

Ze strany podniků bývá často analytické myšlení ztotožňováno se schopností zacházet s čísly. I když má v této souvislosti jistě velký význam, zahrnuje schopnost analyticky myslet  v intencích výše popsaného mnohem více a nemusí nutně provázet každou práci s čísly. Co je myšleno, objeví-li se tento termín v inzerátu, se dá většinou odhadnout podle dalšího popisu pozice, která je obsazována.

Komplexní myšlení

Právě při zpracování informací a při učení mohou složením zatím nespojených vědomostí z nejrůznějších oblastí vzniknout zcela nové znalosti. Teprve vztah mezi jednotlivými částmi umožňuje nové pohledy a aplikaci již známého vědění na nové situace.

Jak může takové komplexní myšlení pomoci, dokazuje především učení. Většina lidí se učí totiž pouze za použití jen jedné, levé hemisféry, i když podle prokázaných výzkumů mozku je zapojení pravé hemisféry pro úspěch při studiu rozhodující. Levá polovina mozku je zodpovědná za digitální informace (čísla, jména), zatímco pravá vytváří analogie.

Kdo při učení spojuje čísla s obrazy anebo používá jiné "berličky", tedy zapojuje do učícího procesu obě hemisféry, ten se je naučí rychleji, spolehlivěji a s trvalejším efektem než ten, kdo se učí výlučně čísla. Tento jednoduchý příklad lze jednoduše přenést na každou profesní situaci.

Kdo nemyslí výlučně jedním směrem, nýbrž do svého uvažování zahrne i další informace a zkušenosti, tomu se otevřou podle okolností jiná anebo rychlejší řešení a myšlenky než tomu, kdo je myšlenkově fixován v určitých mezích. Existují nesčetné souvislosti překračující jeden obor, mezi částmi jsou další působnosti a změny, jež se vzájemně ovlivňují a spojují v ohromném množství možností. Abyste dokázali myslet v celostně, potřebujete především schopnost abstrakce a komplexního získávání informací.

Komunikativnost

Nekomunikovat je nemožné. Komunikace, tedy přenos informací od zdroje k příjemci, může být jak verbální tak neverbální a probíhá při každém sociálním kontaktu. I mlčení nebo přivření očí může obsahovat poselství "nechci se zúčastnit rozhovoru", podle toho jak je toto "nereagování"interpretováno druhým účastníkem. Zprávy jakéhokoliv druhu obsahují v zásadě vždy dva druhy poselství: věcný obsah a aspekt vztahu. Zatímco výpovědi v obsahové rovině tvoří věcnou část zprávy, zahrnuje rovina vztahu tři perspektivy: apel, kterým má být příjemce doveden k určitému jednání nebo reakci; subjektivní informace o zdroji a jeho duševním rozpoložení a výpověď o vztahu, která vyjadřuje, v jakém vztahu se nachází zdroj k příjemci. U zvlášť nepříjemných zpráv se vyplatí investovat čas a úsilí do toho, aby takové zprávy byly zprostředkovány co možná nejlépe, tedy vyzdvihnout neobsahové aspekty poselství.

I v profesním životě je dobrá komunikace jeden z nejdůležitějších prvků, které vytvářejí mezilidské vztahy, nejen v ohledu na rozhovory se zákazníky. Proto nikoho nepřekvapí rostoucí požadavek na komunikativnost zaměstnanců. Kromě toho vyžadují změny, kterými firmy procházejí, podstatně vyšší míru transparentnosti vůči všem zúčastněným. Jasným zveřejněním cílů dává firma zaměstnancům možnost podílet se na výsledcích a zároveň jim nedovolí později tvrdit "o ničem jsem nevěděl". Taková otevřenost také vyžaduje průběžné informování zaměstnanců o nových poznatcích, změnách v podniku apod.

Komunikativností se míní schopnost rozumět a být srozumitelný, informovat včas, otevřeně stát za svým názorem a brát také ohled na kulturní rozdíly účastníků komunikace.

Schopnost komunikovat patří na základě své komplexnosti k nejsložitějším soft skills vůbec. Komunikační kompetence obsahuje techniky argumentace a tázání, vyjednávání, rétorické schopnosti, umění vést rozhovor (orientace na cíl a shrnutí výsledků), řeč těla, gestikulaci a mimiku, umění prezentovat (zprostředkování a ztvárnění) a taktiku.

Koncepční myšlení

Schopnost myslet koncepčně, strategicky je nezbytná zejména v situacích, kdy nejsou předem dány žádné postupy či návody jak zvládnout daný pracovní úkol. V každém podniku, v každém oboru i na každé pracovní pozici najdeme činnosti, které se neustále opakují nebo jsou si alespoň velmi podobné. Takovou činností může být třeba organizace konferencí, ale za určitých okolností i projekty, které se vzájemně podobají, bez ohledu na to, pro jakého zadavatele jsou prováděny, a proto nepotřebují žádnou novou koncepci. Kromě toho ale existuje spousta činností, které vyžadují své vlastní nové postupy, jež nelze vzájemně aplikovat a jejichž zvládnutí vyžaduje vývoj nových strategií.

Vymyslet novou strategii v tomto případě znamená vytvořit jakési "lešení", s jehož pomocí pak může být eventuálně v určitém čase dosaženo odpovídajícího cíle. Vedoucí projektu, který kromě jiného musí projekt i plánovat, by měl proto být schopen koncepčního myšlení. Stejně tak je potřeba koncepčního myšlení při přípravě proslovu či přednášky - proslov, přednáška nebo referát apod. slouží vždy určitému cíli, mají svůj účel, a proto musí být i vypracována strategie, jakými prostředky se nejlépe a co nejjistěji zamýšleného cíle dá dosáhnout. Přesvědčivost přednášky, logičnost referátu je vždy výsledkem důkladné přípravy a promyšlené strategie orientované na výsledek.

Kontakty

Nejen oblast marketingu vyžaduje stále aktivnější přístup k zákazníkům - konkurenční boj je tvrdý a už dávno nestačí prezentovat nabízené služby či produkty a čekat, až se na vás potenciální kupec obrátí sám.

Právě v dnešní době, kdy význam služeb dosahuje stále větší hodnoty a orientace na zákazníka je jednou z nejdůležitějších hodnot vůbec, očekává zákazník, že o něj bude pečováno a s tím samozřejmě souvisí i osobní kontakt. Zákazníci jsou rozmazlení a jediné, co musí udělat, je vybrat ze všech nabídek takovou, která jim nejlépe vyhovuje. Proto je potřeba aktivně možné zákazníky oslovovat, navazovat a především udržovat kontakty.

Kromě toho je důležité pěstovat a upevňovat co nejvíce kontaktů se spolupracovníky a kolegy, to platí zejména v pobočkách zahraničních společností. Nepodceňujte užitečnost takových kontaktů, neustálá výměna informací rozšiřuje totiž vlastní know-how společnosti, osobní kontakty k lidem z nejrůznějších profesí dávají také příležitost využívat vědomosti a postupy jiných oborů.

Dokážete-li ve správný čas oslovit ty správné lidi, ušetříte tím nejen spoustu času a doberete se k požadovanému výsledku, ale získáváte tak i značnou výhodu před konkurencí. Ústní propaganda je také velmi efektivní cestou jak prezentovat vlastní podnik na trhu či jak získat nové zákazníky. Vašeho zaměstnavatele bude proto také zajímat, zda umíte vybudovat síť kontaktů a náležitě je udržovat.

Kreativita

Pro rozvoj každé firmy je důležité, aby nezůstávala na vyšlapaných cestičkách, ale zkoušela stále nové možnosti. Šance a nápady většinou nečekají na ulici, až je seberete - je potřeba aktivně je rozvíjet, nezávisle na množství dalších informací a analýz. Vývoj nových konceptů se bez informací, logiky a analýz (jsou jeho páteří) samozřejmě neobejde, ale pro kreativitu, která jako první ukazuje nové možnosti, by mohly být v prvém plánu brzdou. Je-li kladen přílišný důraz na rozvoj pouhých alternativních plánů a strategií, jejich přizpůsobení novým situacím, nedostaví se skutečně nové nápady. Kreativita se totiž vzpírá spekulativnímu myšlení - není logická ani analytická.

Není tedy důležitý pouze vývoj nových produktů a služeb, jež jsou spojeny se jménem podniku, přežijí na trhu a jsou úspěšné, ale také schopnost nacházet nekonvenční cesty k prosazení nových idejí. Pro úspěšné dosažení cíle nesmíte opomenout na druhé straně také na plánovité a systematické využití času a dalších zdrojů.

Kreativita také nesmí být chápana jako krátkodobá změna, je nutno ji vidět jako významný zdroj dalšího rozvoje. Máte-li přicházet s novými nápady a myšlenkami, musíte rozvíjet svůj kreativní potenciál. Každý, kdo je konfrontován s koncepty, myšlenkami a vjemy, by měl disponovat kreativitou. Obzvlášť vývojová či výzkumná oddělení podniků, v nichž jsou nápady i jejich produktem, potřebují pracovníky, kteří neustále pracují na rozvoji své (vrozené) kreativity.

Kritičnost

Zda je někdo schopen kritiky, je možno sledovat ve dvou ohledech, totiž v momentě, kdy se nachází v roli kritizovaného, ale také v případě, kdy sám kritizuje někoho jiného. I když to samozřejmě závisí na způsobu, jakým je kritika pronášena, je velmi důležité nejen umět ji přijmout, ale také se s ní vyrovnat a jsme-li v roli kritizovaného, poučit se. To znamená nebrat zásadně kritiku osobně, zpochybňovat sebe sama, nebo chtít dokonce oplácet tímtéž. Stejně tak je důležité, vystupujete-li v roli kritizujícího, kritizovat skutečně jenom v případech, kdy je to nezbytné a kritiku vyslovit vždy přiměřeným tónem a hlavně být věcný. Kromě toho bychom v rámci možností neměli nikoho kritizovat před celým týmem, ale vyslovit kritická slova vždy raději mezi čtyřma očima, neboť jenom tak zabráníme tomu, aby kritika neměla nežádoucí důsledky jako škodolibost či závist mezi spolupracovníky.

I když to asi není pro nikoho jednoduché, přijmout kritiku vlastních nedostatečných výkonů, měli bychom takovou situaci chápat jako příležitost k nápravě a snažit se o ni. S vědomím, že nikdo není dokonalý a nedokáže se vyvarovat chyb, lze kritiku (přiměřenou) chápat dokonce jako přednost, ovšem za předpokladu, že je užita konstruktivně. Naopak ovšem těžko najít někoho, kdo by odmítal kritiku pozitivní. Ale i s chválou a uznalým komentářem je nutno umět zacházet. Pozitivní kritika by měla sloužit jako motivace a ne jako pobídka k tomu, přestat se snažit. Využití kritiky tedy vždy závisí na ochotě vypořádat se sám se sebou a vlastními výkony.

Myslete podnikatelsky

Myslet podnikatelsky znamená úspěšně zvládat nejistotu trhu, přání zákaníků, tok kapitálu, motivaci spolupracovníků či kritickou reakci veřejnosti. Správné jednání v takových situacích nelze získat tréninkem určitého postoje, podnikatelsky jednat a myslet může jenom ten, kdo má ke své firmě jistý emocionální vztah. Komu takový vztah zcela chybí, tomu ani většinou nezáleží na kvalitě práce, kterou vykonává, pracuje nezúčastněně, velmi často neefektivně a odmítá převzít za cokoli zodpovědnost.

Naopak spolupracovníci či zaměstnanci, kteří se identifikují s filozofií podniku, mají většinou zájem na výsledcích své práce a celé společnosti a jsou ochotni zasadit se o úspěch firmy a zastupovat její zájmy tak, aby bylo dosaženo zisku. Na základě těchto úvah je úspěšné podnikatelské myšlení a jednání spjato s ochotou riskovat, předpokládá ale také orientaci na zákazníka a nebát se převzít zodpovědnost za konkrétní projekty či např. vedení týmu.

Ochota riskovat

No risk, no chance - žádné jednání není možné bez rizika. Ačkoli pod slovem riziko rozumíme možné události, které by v případě, že skutečně nastanou, způsobily nějakou škodu, podstupujeme každý den řadu rizik, ať už vědomě či nevědomě. Rizika nejenže činí náš život napínavějším, v zásadě se jim prostě nemůžeme vyhnout, pokud chceme vyzkoušet nové cesty a metody.

Kdo chce pracovat v moderním podniku, který se orientuje na budoucnost a hledá neustále nové cesty a inovace, ten musí být připraven přijímat rizika a nést jejich následky, to platí především pro zaměstnance ve vyšších funkcích. Ale i každý, kdo má na mysli svůj profesní rozvoj a zejména ten, kdo se ještě nedopracoval k vyššímu postu, bude muset prokázat své schopnosti a upozornit na sebe. Na jednu stranu je prezentace nové myšlenky rizikem, neboť pokud se ukáže, že je to dobrý nápad, hrozí vám závist spolupracovníků a pokud se idea neosvědčí, budete si možná přát, abyste ji bývali nikdy nevyslovili. Na druhé straně je ale dobrý nápad a jeho realizace tím, co vám pomůže nahoru.

Nezapomínejte ale na to, že rizikům nemusíte být vystaveni bezmocně, pokud s nimi předem počítáte a do svého jednání je zakalkulujete a zvážíte případné následky. Tam patří včasná úvaha o pravděpodobnosti rizika, rozsahu možných škod, které nemusí být nutně materiální povahy nebo vliv na další okolnosti, které se zpočátku zdají být nezávislé na rizikové situaci. Z tohoto pohledu vyžaduje schopnost riskovat především radost z experimentování (hledání nových cest) a snahu o efektivnost (snahu dělat věci správně).

Organizační schopnosti

Hovoříme-li o organizačních schopnostech, myslíme tím především dovednost smysluplně plánovat svůj čas. Jak nezbytná tato schopnost je, můžeme každý den pozorovat nejen v práci. Snažíme-li se vyřídit několik věcí najednou, spolu s velkou zodpovědností, nesplnitelné termíny, příliš mnoho práce, to vše způsobuje stres. Především lidé, kteří usilují o úspěch a kariéru si neustále stěžují na nedostatek času a příliš mnoho úkolů. To pak vede k tomu, že už nejednáme aktivně, ale pouze reagujeme na vše, co se na nás valí a teprve po pracovní době se dostáváme k záležitostem, kterým se vlastně chceme věnovat. Ten, kdo se skutečně zamyslí nad tím, jak využívá a investuje svůj čas, pochopí, že nejvíc energie pouze promrhává, protože jeho časová investice nemá promyšlený koncept. Čas je opravdu kapitál - a peníze byste přece bez rozmyslu také neinvestovali. Čas je jedním z darů, které jsou rozděleny opravdu demokraticky - každý z nás má k dispozici každý den stejné množství času.

Věta "nemám čas" bere sama sobě význam. Nejen v osobním, ale zejména v profesním životě je kvůli spokojenosti i úspěchu nezbytné plánovat si efektivně a ekonomicky program každého dne. Takový přístup vyžaduje jenom jednu podmínku, rozhodnout se, nač si čas naplánujeme a nač ne. Kdo má jasno o svých cílech a prioritách, ten je na nejlepší cestě využít svůj čas tak, aby vedl k úspěchu. Organizační schopnosti jsou tedy především výsledkem dobré organizace a plánování času.

Otevřenost

Především ve velké mezinárodní společnosti, kde každá země vychází z vlastních podmínek a sleduje své národní zájmy, je nutná myšlenková flexibilita. Jiné kultury nevyznávají pouze jiné mravy a tradice, i způsob myšlení lidí vycházejících z různého kulturního prostředí je ovlivněn jejich původem, a proto se často podstatně odlišuje od jiných. S postupující internacionalizací však nesmíme trvat na národních zvyklostech, trendem doby je otevřenost novým myšlenkám a schopnost vidět dané téma i z jiného, nám třeba cizího hlediska.

Kromě toho například i při prezentaci nové myšlenky můžete dostat další nové nápady, i když jste předtím byli přesvědčeni o tom, že je původní myšlenka ta nejlepší. Kdo se k takovým fikcím staví pozitivně a je schopen svůj nápad zpochybnit, ten získává prostor pro nové myšlenky a řešení, které mohou být ještě zajímavější a vhodnější. Otevřenost velmi úzce souvisí s flexibilitou, schopností akceptovat jiný názor a také kreativitou.

Pracovitost

Umět ukázat ochotu k práci není rozhodující jen pro pracovní postup. Nepřistupovat k práci pasivně, nýbrž přijímat úkoly aktivně a investovat energii je předností i v mnoha dalších ohledech. Kdo dává najevo, že ho práce baví, a přistupuje k ní rozhodně, vzbuzuje pozitivní dojem a pocit, že je možno svěřit mu i důležité úkoly. Lidé jsou zpravidla ochotni podávat výkon, když jim práce činí radost a mají na ní zájem, obzvlášť v zaměstnání je ale mnoho situací, které nejsou příjemné anebo zábavné. Proto je důležité a ve vlastním zájmu i prospěšné najít si motivaci pro vyřízení takových úkolů, neboť vidět svět pozitivně a umět se nadchnout, působí také pozitivně na váš výkon a osobní spokojenost. Kdo se pokusí přistupovat k práci tímto způsobem, bude schopen pracovat déle a efektivněji, aniž by myslel na investovaný čas nebo litoval, že jej nevěnuje něčemu jinému. Budete-li se dívat na práci z tohoto hlediska, bude vás těšit a i nepříjemné úkoly zvládnete rychleji. Skutečná pracovitost přináší ty nejlepší výsledky a je nezbytným předpokladem pro profesní úspěch.

Řešení konfliktů

Spolupráce v rámci různých oddělení jedné společnosti, jako např. controllingu, marketingu a odbytu, nebo dokonce spolupráce zahraničních poboček stejné firmy jsou jen dvěma příklady situací, kdy dochází ke střetu rozdílných zájmů a nevyhnutelně se proti sobě ocitají neslučitelná stanoviska a vznikají konflikty. Takové konflikty je ovšem možno chápat jako dialog, v němž je možno získat nové nápady či nový pohled na problémovou situaci, a využít jej tak v pozitivním smyslu - získat z konfrontace myšlenek "přidanou hodnotu".

Je ovšem nutné umět konflikty pozitivně řešit, takový přístup vyžaduje pragmatismus (schopnost koncentrovat se na vlastní problém, schopnost navrhnout alternativní způsoby řešení a také ochotu kompromisu (tedy zohlednění zájmů a návrhů ostatních účastníků dialogu).

Sebereflexe

Schopnost přemýšlet o sobě a o svém jednání je jedním z předpokladů osobního rozvoje. Kdo není schopen vnímat své činy, analyzovat je a učit se z nich, nebude svou osobnost rozvíjet, ať už pozitivním či negativním směrem. A právě v zaměstnání máme příležitost získávat čas od času odezvu na své jednání, od kolegů či nadřízených, která se (na základě subjektivního vnímání vlastní osoby) - často nemusí shodovat s představou, kterou o sobě samém máme. Navzdory této skutečnosti má však, až na vzácné výjimky, každý zájem zjistit, jak on a jeho chování na druhé působí. Abychom také z takové odezvy (pozitivní či negativní) dokázali vyvodit nějaký závěr a využít jej, je potřeba se s ní vyrovnat a reflektovat sama sebe. To v žádném případě neznamená zpětné zkoumání každého činu či reakce s ohledem na jejich správnost a smysl. Ale chápat vše jako dobré a správné, nezávisle na tom, jak to vnímají ostatní, by bylo ve velkém rozporu s přáním dále se rozvíjet či dobře se snášet s jinými lidmi. Schopnost sebereflexe, tedy schopnost zabývat se emocionálními a mezilidskými otázkami a nenechat se jimi odradit, vyžaduje především kritické vnímání sebe sama v interakci se sociálními kontakty a jejich odezvou.

Sociální empatie

Schopnost sociální empatie, tedy schopnost vcítit se do pocitů jiných lidí, se projevuje obzvlášť v situacích, kdy jsme nuceni vést náročný či choulostivý rozhovor, např. v momentech, kdy musíme kritizovat práci někoho z kolegů či podřízených. Pokud se omezíme na výčet nedostatečných znalostí, chyb apod., těžko se nám podaří dosáhnout cíle, tedy toho, aby došlo na základě věcného sdělení k nápravě. Váš kolega či podřízený by kritiku přeslechl a pouze by se cítil dotčen.

Ale i jednání se zákazníky či nadřízeným vyžaduje vysokou míru empatie, abyste ke každému přistupovali přiměřeně a individuálně a dokázali rozpoznat jeho přání. Dobrý cit pro rozpoznání nálad jiných lidí, pozornost k možná skrytým signálům a zájem o motivaci jednání nelze podceňovat, je-li naším cílem dosáhnout záměru, tedy úspěšného prosazení našich přání či představ. Citlivá reakce tak totiž může zabránit nejen nedorozumění, nýbrž dokonce může pomoci vyvolat pocit solidarity, který je při prosazování vlastních cílů velmi užitečný.

Spolupráce

Schopnost spolupracovat s dalšími kolegy úzce souvisí se schopností pracovat v týmu. Týmová práce se v moderním světě stává jedním z nejdůležitějších faktorů, které zajišťují konkurenceschopnost podniku na trhu. Úspěšné fungování skupinové práce ovšem od všech pracovníků vyžaduje jisté předpoklady, kam patří i schopnost spolupráce u každého ze zúčastněných. Úspěšně pracovat ve skupině, být součástí týmu a být také jako člen týmu uznáván, ale také umět dobře s kolegy spolupracovat, vyžaduje od každého, aby ke úspěšné spolupráci sám přispěl.

Strukturální myšlení

Potřeba strukturálního myšlení je důsledkem vývoje, který vede k tomu, že má být ve stále kratším čase dosaženo většího množství a lepších výsledků. Abychom se přesto neztratili v záplavě nejrůznějších úkolů a problémů, je důležité, přistupovat k nim organizovaně, ne se na ně jednoduše "vrhnout". Právě komplexnější úkoly nebo dokonce projekty, s nimiž je dnes v práci konfrontován téměř každý, vyžadují z důvodu rozmanitosti a četnosti všech faktorů, na něž je nutno brát ohled a také množství pracovních kroků, důkladnou přípravu. Co se zpočátku může jevit jako ztracený čas, se později ukáže jako časová úspora, neboť např. včas analyzujeme zbytečné pracovní kroky a postupy. Kromě toho je také mnoho činností, které jsou sice užitečné, nezbytné a smysluplné, v daném časovém okamžiku se ale ukáží jako zbytečné a nepřispějí k úspěchu celého projektu. Kromě toho sestávají často pracovní postupy z kroků, které neodpovídají optimálnímu využití pracovní síly, případně jsou příliš časově náročné, máme-li na mysli celkový význam úkolu. Abychom se tedy mohli koncentrovat na skutečně důležité, je nezbytné rozlišovat mezi důležitými a nedůležitými činnostmi a také umět naléhavé úkoly správně identifikovat a vymezit.

Týmová práce

Složitá struktura problémů vyžaduje často pro jejich řešení výměnu informací, proto se rozhodování stává úkolem celého týmu. Skupinová práce získává na významu a z nejrůznějších důvodů je dnes chápána jako jeden z nejdůležitějších důvodů konkurenceschopnosti podniku. Důsledkem týmové práce by měla být úspora času i peněz a znatelné zlepšení kvality. Motivovanost zaměstnanců a humánnější pracovní prostředí jsou jen některé z jejích výhod.

Pro fungování týmové práce je obzvláště důležité akceptování hodnot jednotlivých členů týmu. Společné hodnocení postupů a procesů je možné pouze v případě, kdy uznáváte hodnoty vašich spolupracovníků, kdy chápete jejich nejniternější motivaci. Nezřídka taková výměna myšlenek pomůže nalézt chyby v procesech, které dlouhou dobu brzdily vývoj daného projektu. Potom například zvýšení kvality nemusí být automaticky spojeno s vyššími náklady na čas i finance.

Tým, chápaný jako skupina, si v zásadě vždy vytvoří jistý skupinový tlak, který podporuje příslušnost k týmu a jeho identitu. Pokud jsou ovšem překročeny určité hranice, má tento vliv negativní dopad na fungování týmů i náladu jednotlivých členů. Pocit nezranitelnosti vede k přijímání nekalkulovaných rizik, iluze jednoty nedává prostor pochybám a názoru jednotlivců. Nepřipouští se zpětná vazba a není dovoleno odchýlit se od konsensu skupiny, příslušníci týmu jsou postiženi skupinovou slepotou. Okolí už není vnímáno jako realita, vlastní dynamika týmu jej vede k chybnému jednání a nakonec má za následek ztroskotání.

Skutečná týmová spolupráce vyžaduje společné předpoklady jako např. bezprostřední interakcii, společné cíle a pravidla hry, společné hodnoty a přiměřený pocit sounáležitosti. Dále je v tomto ohledu důležitý také způsob komunikace se spolupracovníky, schopnost integrace a řešení konfliktů a také samozřejmě schopnost "zdravě" se v týmu prosadit.

Výkonnost

K dosažení osobních i profesních cílů je zapotřebí nejen ochota podávat výkon, ale i výkonnost samotná. Výkonností přitom nemyslíme dovednosti, které si lidé osvojí během svého života (např. přeložit dopis nebude nic těžkého pro člověka, který ovládá potřebné jazyky). To si také nezaslouží zvláštní pozornost, protože odborné předpoklady splňuje ve své profesi většina lidí.

Výkonnost, která odděluje "zrno od plev" a odlišuje dobré zaměstnance od těch horších, je fyzické povahy a znamená schopnost nedávat najevo žádné příznaky únavy ani při rostoucím množství práce anebo psychickém tlaku, schopnost dosahovat konstantně dobrých výsledků, udržet si motivaci apod. Neznamená to ovšem, že naprostá absence emocí je optimálním výrazem vysoké výkonnosti, tu a tam se rozčílit je nutné nejen ze zdravotních důvodů, neboť kdo všechno pokaždé jen dusí v sobě, nejen že začne trpět po určitém čase psychosomatickými potížemi, nýbrž bude i považován za člověka neschopného se prosadit.

Přesto je obzvláště u budoucích manažerů stále častěji rozhodujícím kritériem to, jak reagují například v časové tísni. Většina ví z vlastní zkušenosti, že nebudou testováni až po nástupu do práce, už při pohovorech jsou kandidáti vhánění provokativními či těžkými otázkami do stresových situací. Jak už bylo zmíněno, výkonnost by se neměla při pohovoru ani v běžném pracovním dni projevovat tím, že dotyčný všechno přijímá téměř apaticky, případně si s myšlenkou na výkonnost nechá všechno líbit. Výkonnost znamená také schopnost vyrovnat se s porážkami, nejít vždy cestou nejmenšího odporu, nýbrž občas zkousnout zuby a zvládnout i velký nával práce a zachovat si duševní rovnováhu. Tuto schopnost je možno zkušenostmi rozvíjet a vyžaduje disciplinovanost, duševní koncentraci, odolnost vůči stresu a vyrovnanost.

Zvyšování kvalifikace

Pro dnešní dobu je typické, že se ve všech oblastech života projevuje jistá uspěchanost, vše podléhá neustálé změně a i nové vynálezy, technologie a trendy přicházejí ve stále menších intervalech. Nechcete-li zůstat pozadu za vývojem, je zejména v profesním ohledu důležité umět se přizpůsobit změnám a rostoucím požadavkům, tedy neustále se učit. Odborné poznatky se mohou změnit, případně se nerovnají metodickému či technickému know-how. Firmy často nabízejí interní vzdělávací programy pro své zaměstnance (a už dávno neplatí, že jen pro ty na nejvyšších příčkách firemní hierarchie), ve vlastním zájmu by ale každý měl využívat i možnosti externího vzdělávání nezávisle na podniku. Ochota či chuť učit se se projevuje zejména u absolventů či mladých odborníků tím, že věnují dalšímu vzdělávání a doplňování kvalifikace svůj volný čas. Touha a snaha dále se vzdělávat je chvályhodná, neměla by však vést k tomu, že se budete orientovat na povrchní znalosti v mnoha různých oborech a studium bude probíhat živelně a nekontrolovaně.

Zdroj: Susanne Culo, Kienbaum Executive Consultants GmbH (www.highpotentials.kienbaum.de)

Zdroj: Jobžurnál (www.jobpilot.cz/content/service/jobjournal)